Město Loket

Vladislav Jagellonský a Loket

Vladislav Jagellonský a Loket

Jakoby ve stínu letošního velkého karlovského jubilea se ztrácí ostatní osobnosti českého historie, jejichž výročí si v tomto roce můžeme rovněž připomenout. To se týká také českého krále Vladislava II. Jagellonského, který zemřel 13. března 1516, tedy před rovnými pěti sty lety. Narodil se v Krakově 1. března 1456. Po otci, polském králi Kazimírovi IV., pocházel z jagellonské dynastie a po matce Alžbětě Habsburské měl i lucemburské a přemyslov ské předky a byl prapravnukem císaře a krále Karla IV. Za českého krále byl přijat na přání svého předchůdce Jiřího Poděbradského už jako patnáctiletý na sněmu v Kutné Hoře 27. května 1471.

Řadí se mezi nejdéle vládnoucí české panovníky, neboť na trůnu strávil bezmála 45 let. Ačkoliv nepatřil mezi bojovníky, ale byl mírné až ústupné povahy, musel se v prvních desetiletích své vlády v nábožensky rozštěpeném státě střetávat s výbojným uherským králem Matyášem Korvínem, který jako český protikrál uchvátil až do roku 1490 moc ve vedlejších zemích Koruny české. Za Vladislavova panování vzrostla v českých zemích v důsledku jeho slabé vlády moc stavů, zejména šlechty, což vedlo k velkému posílení jejich podílu na správě státu. Po smrti Matyáše Korvína byl Vladislav zvolen 15. července 1490 také králem uherským a poté z Prahy přesídlil skoro natrvalo do Budína a české země navštěvoval jen vzácně. Jako vzdělaný a zbožný člověk se stal v obou královstvích velkým podporovatelem výtvarného umění, jež výrazně uplatňoval také ve své panovnické reprezentaci. Dodnes jako perla vyniká mezi uměleckými památkami jeho doby Vladislavský sál na Pražském hradě.

Až z jeho třetího sňatku s francouzskou šlechtičnou Annou z Foix, vychovanou na pařížském královském dvoře, vzešli dva potomci – dcera Anna, narozená roku 1503 a syn Ludvík, narozený roku 1506. Obě děti tohoto královského páru, Anna i Ludvík, se už brzy po narození staly vítanými subjekty dynastických a mocenských zájmů a podle dohod mezi Jagellonci a Habsburky předznamenaly svými osudy pozdější vznik habsburské monarchie ovládající po skoro čtyři staletí středoevropskou politickou scénu.

Ani dlouhá léta umírněné vlády krále Vladislava II. nepředstavovala dobu klidu bez společenských sporů a zápasů, naopak pro Loket a Loketsko byla jedním z nejdramatičtějších období jejich dějin. Již na konci husitských válek ovládl kraj jako zástavu zdejšího královského majetku rod Šliků, který přízeň Zikmunda Lucemburského vynesla z chebského měšťanského prostředí mezi špičku české šlechty. Právě výbojnost příslušníků šlikovského rodu a způsob jejich správy zastaveného královského majetku veden&e acute; z hradu Lokte a jejich dalších panských sídel byly hlavními příčinami častých společenských konfliktů zmítajících celým Loketskem až do počátku 16. století. Městu Lokti a loketským leníkům byly Šliky upírány práva a svobody, jež jim zaručovala královská privilegia.  Krátce po Vladislavově nástupu na český trůn sociální střety mezi Šliky na jedné straně a loketskými měšťany a místními leníky z řad nižší šlechty nabyly na intenzitě a v roce 1473 vyvrcholily. Od hořícího domu pod loketským hradem vypukl požár i na hradě, který skoro celý poničil. Loketští měšťané upustili od přepadení hradu, je ž chystali za pomoci pánů z Plavna, ale krátce nato vpadli Šlikové do města, které vyplenili a vypálili. Vynucené vyhnání odpůrců Šliků z města a navrácení Šliky zabavených městských listin nejzávažnější rozpory na čas jen utlumily. Rovněž Vladislavova potvrzení doživotní držby loketské zástavy a úřadu loketského purkrabího Matyáši Šlikovi a jeho synům roku 1476 a privilegií města Lokte v říjnu 1479 jako královské záruky však zásadní spory mezi hlavními subjekty sporů na Loketsku dlouhodobě nevyřešily.

Tehdejší požáry a vzájemné ničení majetku podnítily paradoxně výstavbu hradu i města. Po roce 1473 byla obnovena velká část poškozené městské zástavby, přestavbou prošly objekty hlavní brány společné pro město a hrad a před městskou hradbu byla předsazena parkánová fortifikace s mohutnými baštami. Na hradě byly opraveny poškozené budovy, byla zahájena velká přestavba a rozšíření obvodové hradní zástavby v jednolitý palácový blok svírající ze tří stran nádvoří a proti městu zesíleno hradní opevněn& iacute;. Šlikové se chopili také přestavby vyhořelého farního kostela sv. Václava, který se měl stát jejich pohřebním místem.

V bezohledné politice proti městu Lokti a loketským manům pokračovali i Matyášovi nástupci Jeroným a Sebastián Šlikové, proti nimž byly vznášeny žaloby u krále a veden proces u zemského soudu. Spor o zneužívání klíčů od bran a o postavení městské rady vůči zástavním pánům uzavřel král Vladislav v září 1498 obnovením dosavadních výsad města Lokte, jež rozšířil o pravidla volby a kompetence městských správních orgánů. Nerespektování tohoto královského rozhodnutí ze strany Šliků znovu podnítilo nepokoje, jenž přerostly v drobnou válku. Město Loket uzavřelo s karlovarskými měšťany a leníky z kraje proti utiskovatelům obranný svaz, který na počátku roku 1504 Šliky písemně varoval a poté oblehl hrad Loket. V odvetu přepadli Šlikové se svými spojenci město Loket, kde si počínali podobně jako před třemi desetiletími. Při vzniklém požáru tehdy shořelo ve městě opět asi sedmdesát domů. Zemský soud, před který se případ znovu dostal, vynesl nad Sebastiánem Šlikem v jeho nepřítomnosti nejvyšší trest. Až po nějakém času bylo k provedení soudního rozhodnutí vysláno do Lokte vojsko zemské hotovosti, jehož akce přiměly Šliky k ochotě vyjednávat a nakonec se i podřídit vý razně mírnějšímu výroku krále Vladislava z 21. března 1506 o podmínkách smíru mezi spornými stranami. Teprve toto Vladislavovo rozhodnutí ukončilo zdejší dlouhotrvající zápasy, jež podobně jako předcházející husitská éra způsobily především ochromení hospodářského života a utlumení sociálního rozvoje celého loketského kraje.

PhDr. Vladímír Vlasák

28.3.2016
Město Loket

Vítejte ve městě plném historie, kultury a cestovního ruchu.

Více informací ...
 
Karlovartský krajŽivý kraj